MEZINÁRODNÍ OBYČEJ
- obecná praxe subjektů MP uznaná za právo:
1. materiální prvek = usus longaevus = kvalifikovaná praxe opakovaná, stejnorodá, nepřetržitá, representativní a dlouhodobá a
2. subjektivní prvek = opinio iuris = přesvědčení subjektů o právní závaznosti pravidla chování obsaženého v dané praxi.

DESUETUDO
- vyjití normy z užívání; obyčej obrácený naruby, neboť má materiální i subjektivní prvek

ZNAKY NORMY
- základní stavební jednotkou systému MP jsou normy, přičemž teorie vnitrostátního práva normy definuje těmito znaky:
(1) jsou výrazem normotvůrné vůle oprávněných subjektů;
(2) normativnost - stanoví stejné měřítko na chování subjektů;
(3) regulativní funkce - působí na společenské vztahy;
(4) závaznost - mocensky vynutitelné

DRUHY PRAVIDEL
- každá norma v sobě spojuje obsah, jímž je pravidlo chování uložené subjektům, s formou, pomocí níž se stává norma subjektům poznatelná. Hlediska:
(1) charakteristické vlastnosti práv a povinností - pravidla materiální a procesní;
(2) podle počtu adresátů - multilaterální, plurilaterální a bilaterální;
(3) podle prostorové působnosti - pravidla obecného MP (universální pravidla až ve 20. stol.), partikulární a lokální;
(4) podle intenzity regulativních schopností - kogentní a dispozitivní pravidla;
(5) podle úrovně normativity - hard a soft law;
(6) podle míry obecnosti upravovaných práv a povinností - principy a konkrétní pravidla;
(7) podle časové působnosti - časově omezená a neomezená pravidla

IUS COGENS
- v MP se uplatňuje až ve 20. stol.v rámci jednoty mezinárodního společenství a jako institut je povolán k ochraně zásadních hodnot sdílených celým mezinárodním společenstvím
- Vídeňská úmluva o smluvním právu 1969 odstranila dohady, zda jsou součástí MP čl. 53 - "Pro účely této úmluvy je imperativní normou obecného MP norma přijatá a uznaná mezinárodním společenstvím jako celkem za normu, od níž není dovoleno se odchýlit a která může být pozměněna pouze novou normou obecného MP stejné povahy"
- pravidla MP kogentní povahy:
(1) zákaz použití síly, zejména útočné války;
(2) pravidla chránící podstatné stránky fyzické existence a důstojnosti člověka;
(3) bránění národům v jejich právu na sebeurčení či ohrožování jejich fyzické existence;
(4) přivlastnění mezinárodních prostorů;
(5) rozsáhlé znečištění životního prostředí